Srdcerváč - chovatelská stanice psů plemene československý vlčák

Přesto, že mým životem prošlo krom pár "obyčejných" kříženců i několik psů s průkazem původu, nikdy se mi nepodařilo žádného z nich uchovnit. K dokonalosti jim prostě vždy něco chybělo.

"Takže já jsem první dokonalá?"
"Ano Tajgo, ty jsi první téměř dokonalá. Pro mne pochopitelně absolutně bez chyb"

Na podzim loňského roku se mi tedy konečně povedlo dosáhnout pro mě nemožného a uchovnit Tajgu. V pořádí svého třetího československého vlčáka. Tím dnem se mi otevřely nové možnosti. Na jedné straně vah notná davka radosti, na druhé se krčila hromádka pochybností. Chovatel by měl být obdařen jistými vlastnostmi, přiměřenou dávkou prozíravosti či podezíravosti, aby dovedl odhadnout zájemce o své budoucí odchovy. Mám já tohle všechno a ještě mnohé další potřebné, honilo se mi hlavou. Budu se umět rozloučit s těmi malými šedými tvory, kteří se jednoho dne pravděpodobně objeví v naší smečce? Budu schopna vybrat jim zodpovědně ty správné majitele? Všechny tyto otázky zůstavají prozatím otevřeny…

Srdcerváč v mnohých evokuje pocit násilí, pro mě ale představuje metaforu mého vztahu k těmto neobyčejným psům. Nepopírám však, že inspirací při zvolení názvu pro mne byl stejnojmenný roman Borise Viana.