Další pes do domu.

Jeden československý vlčák je málo. K tomuto zjištění dojde dříve či později drtivá většina čévéčkářů.

Pokud se skutečně rozhodnete rozšířit svou smečku o dalšího šedého člena, je dobré si nejprve uvědomit, zda váš první pes je již dostatečně zvládnutý, vychovaný, vámi ovladatelný. Máte-li pochybnosti, odložte tento závažný krok. Vyniká-li čsv v něčem opravdu nadprůměrně nad ostatními plemeny, je to právě schopnost napodobovat negativní chování druhého psa. Vaše slabiny v souvisloti s tímto budou hbitě odhaleny. Tito psi mají silně vyvinuté smečkové chování, tudíž napodobování je pro ně naprosto přirozené.

Ve společnosti druhého psa, na jehož stupni výchovy jim pramálo záleží, se cítí suveréně. Brzy pochopí, že vy jste sice velice fajnový zdroj obživy a zábavy, ale ten druhý šedý chlupatec, mluví naprosto stejnou řečí jako oni. Řečí, které dobře rozumí. Což by v případě vychovaného a ovladatelného učitele nebylo pochopitelně do jisté míry vůbec na závadu. Ale i v tomto případě je nutné dbát, aby se osobnost mladého vlčáka vyvíjela samostatně. Začneme-li štěně takto napojené na druhého psa brát do cizího prostředí a vystavovat jej nezvyklým situacím, může se stát a také se stane, že začne čekat na "rozhodnutí", které za něj v neznámých situacích vykoná jako první dospělý pes. Je snadné se takto dopracovat k omamžikům, kdy bez druhého psa, bude chování štěněte značně odlišné, než v jeho přítomnosti. Může se začít projevovat plaše, nedůvěřivě až bázlivě. Bez druhého psa prostě přestane "fungovat". Štěně by se zkrátka mělo naučit jednat samo za sebe a s vaší vydatnou podporou vyrůst v sebevědomého tvora. Proto se doporučuje alespoň první rok života absolvovat "socializační" procházky se štěnětem solově a snažit se navázat psa co možná nejvíce na sebe. Pozdější trvalá společnost zástupce(ů) vlastního druhu je jen vítána.