KV Jevišovice - květen 2008

10.5.2008 jsem se stala vedoucí zájezdu na Klubovou výstavu do Jevišovic. Moje spolucestovatelky Petra, Monika a Eva (posloupnost jmen nemá žádný hlubší význam, jen vyjadřuje pořadí s jakým se mi tyto tři nasoukaly do auta) všechny kupodivu dodržely stanovený čas i místo srazu.  Navzdory počáteční nelibosti tohoto tria se vyrazilo krátce po půl šesté z Černého vola. Můj časový odhad nebyl zas tolik mylný, protože, jak se kupodivu vždy znovu a znovu ukazuje, Jevišovice od Prahy dělí skutečně lán (možná i několik lánů) cesty, takže jsme na místo určení dorazili krátce před devátou. Mio a Kačka měli tedy dostatek času seznámit se s prostředím výstavy a po dlouhé cestě malinko protáhnout svaly.
Jakožto rozhodčí  byla delegována paní Jana Tomešková. Zbrusu nová klubová sudí na jejíž posuzování byli všichni velmi zvědaví. Paní Tomešková se sice příliš neúčastní výstav, kde by bylo možno čévéčka nakoukat, ale musím uznat, že její soudy nebyly vůbec od věci. Do svého názoru si nenechala, ve vetšině případů naštěstí, od nikoho kecat. Hned po nástupu do kruhu mne zaujal německý Erik Nanook Zlatá Palz (Arimminum Lorenz Farouk x Baschka Zlatá Palz) jehož krásou jsem se nechala natolik unést, že jsem ho na chvíli dosadila do role zasloužilého otce mého budoucího vrhu. Po pár minutách mi ale došlo, že tento pes, stejně jako moje Micka, nese v rodokmenu Greyovu (Grey Wolf z Molu) krev. Tudíž si to tito dva spolu bohužel neužijí. Nanook byl nakonec zaslouženě zvolen vítězem klubové výstavy a BOB.
Co se posuzování fen týče, trošku mne mrzí, že rozhodčí nebrala více zřetel na korektnost pohybu.
No a nyní k tomu nejdůležitějšímu :)). Amore Mio Srdcerváč vyhrál nejlepší dorost výstavy a  Anne Lee Srdcerváč druhé místo v silné konkurenci dorostu fen. Což je asi ten nejpodstatnější důvod, proč jsem s posuzováním paní Tomeškové spokojená :)).
A na závěr seznam černých a červených puntíků, které ode mne nasbíraly účastnice zájezdu:
Prvenství patří zaslouženě Petře, jednak za to, že během cesty neustále zlobila (hlavně Evu) dožadováním se kuřácké pauzy a dále za to, že se mi den předchozí snažila namluvit, že z Nouzova do Černého vola je nejkratší cesta přes Tursko :)).
Další a neméně významný puntík černé barvy patří Monice za opakovanou kritiku mého hudebního vkusu :)). Červená, neboli červený puntík náleží Evě, která se jakožto jediná naopak pochvalně vyjádřila o mém hudebním vkusu. Jakožto jediná hlavně z důvodu, že Petra prakticky veškerý čas, kdy jí bylo zakázáno kouřit, prospala. Eva se s červenou natolik sžila, že v závěru dne byla za nemalého přispění slunečních paprsků, které měly ten den skutečně grády, červená celá.
No tak opět někdy v Jevišovicích...