Všechno je jednou poprvé

Nebyl sice první máj, nýbrž čtyřiadvacátý srpen, ale lásky čas dozajista nastal.
Agarovo a Tajgino toužení nabíralo na obrátkách, pes celou noc provyl, fena mu odpovídala tichým kňučením.

Tajgo ke mně!

První přiběhla klasicky Ambra.

Tak zavel, zavel, co mám udělat? Smála se na mě a předpisově předsedla.

Sundala jsem z věšáku Tajgin obojek. Ambra na mě vrhla tázavý pohled.

Mici, říkám pocem! Neslyšíš?

Fena na druhý pokus přiklusala, nastavila hlavu, obojek lehce sklouzl po hladké srsti na své místo. Tenhle stimul vždycky spustí nespoutanou radost ze života všech zúčastněných…

A Ambra nejede?

Ne, ta zůstává doma.

Mladá fenka znejistěla.

Agar? Agar také ne?

Ne, ten už vůbec.

Ale já mám své dny…myslela jsem….

Já vím,cos myslela ale všechno je jinak.

Otevřela jsem kufr auta s povelem k nasednutí.

Tajga tušíce, že tento výtel bude poněkud jiný než všechny ostatní, váhavě naskočila.

Když tedy chceš, pojedu sama.Ale nadšená z toho vůbec nejsem.

Vím Tajgo, jsi rozumná. Ale sama nepojedeš, řídit budu s dovolením já.

Ambra se na mě vyčítavě podívala: "A mně jako necháš doma?"

Ježiš tak pojď sem ty votravo. Ty tam budeš platná…viď?

Druhý obojek sklouzl přes druhý pár uší. V ten okamžik Tajga z kufru vystartovala jak vystřelená z praku.
Obě feny se srazily ve vzduchu, zašermovaly proti sobě několikrát zuby a rozradostněné nenadálou změnou, nedočkavě vlítly bok po boku do kufru auta.

Tak zavři, zabouchni ty dveře. Jedem,jedem.

Jo, a Agar…?

Už mlčte Vy dvě a lehnout!

Cesta ubíhala zdárně.

Blížíce se ke slovenským hranicím teplota okolního vzduchu nepříjemně stoupala.
Musela jsem několikrát zastavit, nechat fenky proběhnout a napít. V autě bez klimatizace dýchaly jak o život.
Trasu Praha - Piešťany, lze naštěstí absolvovat svižným dálničním tempem.
V odpoledních hodinách jsem tedy dorazily na místo určení.
Při pohledu na svého nastávajícího, nedočkavě poskakujícího za braknou, Tajga již z kufru zajásala:

Agaaar!!On jel napřed?

Joo Agar, houby s voctem.


Pomyslela jsem si.

No nic, jdem na to Tajgo, uvidíme.
Fena zabrala na vodítku, hrnouce se k plotu v návalu nedočkavosti radostného shledání..Já vlajíce za ní, ve snaze nebránit jejímu očividnému nadšení, jí ani moc nebrzdila. Tajga se přihrnula jak velká voda, čichla k jásajícímu "Agarovi" a v mžiku mu, za notné zvukové kulisy, předvedla velikost svých zubů. "Agar" ,který se ve skutečnosti jmenoval Carr, jakoby nevnímal a byl ochoten Tajgu i přes její zřetelné varování obdivovat.
Podívala jsem se váhavě na jeho paničku.

Mohu vpustit tu furii?

Panička si vyprosila košík. No ani jsem se nedivila, Carr měl doposud moc pěkné uši.
Furie dostala tedy potupně košík, který se stal na okamžik středem jejího zájmu a byla vpuštěna.
Oba psi se počali seznamovat, každý ve svém vlastním stylu. Carr nasadil galantního gentlemana, Tajga nedůtklivou štěknu.
Na okamžik jsem zaváhala, zda Agar předchozí noc vůbec mluvil pravdu, když Tajze šeptal do ucha něžná slůvka obdivu nad jejím vrcholem říje.
Fenu jsem tedy přivolala a pokusila se jí přidžet, zuby nehty snažícímu se Carrovi. Tajga nestála ani zaboha. Kroutila se jak žížala odhánějíc roztouženého nápadníka.

Bylo jasné, že tudy cesta nevede. Riskla jsem tedy Carrův dizain a Tajze košík sundala. Opět ji vypustlila. A hle…fenka se počala rázem chovat koketně. Předváděla se před psem, doširoka roztahovala přední nohy a v elegantních úklonkách vyzývala k honičce.Carr se ochotně přidal.
......co bylo potom?
Po té se do něj na pár okamžiků zamilovala….