Můj den začíná úplně normálně...

21. prosince 2007

...ráno vstanu z dřevěné postele a nazuju bačkory, když to ovšem stihnu.
Ze spodního patra se při sebemenším ranním pohybu v ložnici ozve hlasité kníkání, pištění, capkání a dorážení na skleněnou výplň dvěří, den ode dne méně průhlednou. Když ve vidině rozšlapaných a rozpatlaných štenecích suvenýrů nestihnu najít bačkory, vyrazím bosa.
Psychicky se chvíli připravuji na otevření dveří do chodby, pak se osmělím. Připadám si jak lehkovážný neštastník z Jurského parku, co podcenil potenciál hejna malých keratosaurů. . Mio s Kačkou mě vítají jak o život, kvílí, koušou a ovíjejí se okolo mne jak lijány. Ze všeho nejvíc tedy koušou. Jizvy na rukou a nohou už ani nepočítám (Každý den mé čisté pyžamo putuje po raním shledání rovnou do pračky). Brzdím alespoň jejich hlasové projevy, neboť nahoře se ještě spí a vypouštím je ve snaze udržet barák v tichu do mrazivého rána.Tam starost nad jejich zábavou přejímá smečka. I oni se pochopitelně za hlasitých teatrálních zvuků radují ze shledání. Agar s Tajgou polykají štenecí hlavy - zvláštní zvyk československých vlčáků : Ambra jen přihlíží a čeká až se čtyři šedivci dosytnosti nabaží tohoto nebezpečně vypadajícího aktu. Myslí si nejspíš něco "o primitivech" podle jejího výrazu soudě. Jenže v tom je Ambro něco víc, je v tom projev pokory a pochopení, sounáležitosti, probuzení dávných reflexů.
Je to jejich vlčí rituál.

V domě mezitím probíhá můj poněkud méně fascinující ranní rituál. Během uklízení chodby se stoprocentně proberu z mrákot, pak vystrčím hlavu ze dveří co možná nejmenší šterbinkou a zavolám na psy, snažíce se zkontrolovat stav a počet štenat. První se přiřítí vetšinou Tajga, v těsném závěsu s Ambrou a poněkud nemotnou Kačkou a Miem - Čmundou. Agar se nenamáhá. Těsně před nimi přibouchnu dveře a zamknu, neboť Tajga se okamžitě chopí vchodové kliky ve snaze vpustit všechno to nadělení zpět do vytřené chodby. Počty raději zkontroluji skrze okno. Zatím vždy seděly. Zhruba od pátého týdne beru štenata s sebou do práce.
Naštěstí mám tu možnost.
Jednak je to velké plus pro jejich socializaci a druhák druhé velké plus pro můj klid. ČZU skýtá bohaté možnosti hlavně co se socializace "na lidi" týče. Dále zde lze socializovat "na výtah, na schody, na dlouhé a nehostinné chodby, na bufet, na skleněné samootevírací dvěře, na kozy a dravé ptáky, na krávy a telata, ovce a jehňata, na vousatou kolii Arniku, na křížence Sirečka, smečku malých dobrmanů atd. " I přivyknutí na každodenní cestu autem tam a zpět není k zahození. Jedinou nevýhodu spatřuji ve změně interiéru svého auta. Stává se z něj pomalu ale jistě kotec.

Tady je malá fotodokumentace socializace našich štenátek pořízená mým kolegou Ludvou Pincem.

NOVINKY

O ČSV a nejen o nich