Evropská (podle Evy speciální) výstava československých vlčáků Nitra očima Tajgy.
30.3.2008

Neděle byla povedená. Panička mne i zbytku smečky na celý den zbavila mým přerostlých, přidrzlých dětí - Kačky a Mia. Toho odporného hmyzu, jak by řekl Agar, poslední dobou tedy již jen o Miovi. Zjistil totiž, že z Kačky roste cosi, co je do budoucna dobré si předcházet a z Mia kdosi, komu je neustále nutné připomínat jeho bezvýznamou pozici v domovské smečce.

Krátce po půlnoci tedy vyrazili směr Nitra. Nasedání do auta se pochopitelně neobešlo bez Kaččiných, mimicky skutečně vypracovaných grimas (které mimochodem zdědila po mě), a jimiž musí veškeré aktivity, týkající se auta, "komentovat". Co se dělo pak, netuším, neboť zmizeli do tmy. Vrátili se pozdě v noci, což mě velice pobouřilo, neb jsem nedostala v příslušnou hodinu svůj podíl masa a dokonce to dle vrávoravých pohybů paničky uřízené k smrti vypadalo, že se krmiva toho dne nedočkám vůbec!! Nakonec se dlabanec konal - což je asi tak nejdůležitějším zážitkem celého nedělního dne.

Mio v Nitře vyhrál jakýsi, dle mého dost kýčovitý pohár, který se nedá ani sežrat, jako miska na žrádlo je tragicky malý a dokonce nelze ani napustit vodou. Teče. Takže stručně řečeno - je na houby. Jedno z mých devaterčat prý sklidilo úspěch na poli výstavním den předešlý. To mě už ale nezajímá vůbec. Jsem ráda, že je tak daleko. To, co panička schraňuje doma, mi k "zábavě" úplně stačí. Jinak mě velice potěšilo, že se paniččiny výstavní ambice zřejmě otáčí směrem k Miovi a pravděpodobně přestane s výstavami otravovat mne. Aspoň k něčemu jsou ty děti dobré.
Teď napíše své rozumy ona, kdo chce čtěte dál, za nutné to ale
nepovažuju.

Děkuji Tajze za slovo.

Letošní výstava byla pro mne skutečným zážitkem. Přes 60 přihlášených psů velice dobře posoudila, z mého pohledu jedna z nejkomptentnějším rozhodčí pro čsv současné doby, Soňa Bognárová. Kromě Slováků a Čechů se předvedla početně silná ekipa z Německa, Polska a Maďarska.

Co do typu i předvedení mne celkově více zaujaly feny. Některé byly opravdu nádherné. Co se psů týče, asi bych si tentokrát z přítomných pro krytí nevybrala ( s vyjímkou Carra:)). Předvedení Slovenští psi byli z mého pohledu slabí. Sice s povětšinou líbivým výrazem hlavy, krátkým uchem, typicky uloženým okem jantarové barvy, avšak s velmi slabou kostrou, nedostatečnou kohoutkovou výškou a špatnou kvalitou srsti.

Paní Bognárová posuzovala v jednotlivých třídách spravedlivě. Nesnažila se nacionalisticky prosazovat své krajny tak, jak jsme tomu při hodnocení jiných slovenských rozhodčí zvyklí. Jako nejkrásnější fenu výstavy vybrala zaslouženě Whickey Crying Wolf (Ali Reolup x Rubin Crying Wolf) Hanky Kaufmanové a jako
nejlepšího psa Gryze spod Ďumbiera (Dino z Rosíkova x Arys z Oravy) Milana Budaje. Gryz byl v zástupu předvedenýchých psů asi opravdu nejlepší. Celkově mne ale více zaujala fena Whickey.

Nemalou radost mi udělal náš Amore Mio vítězstvím ve třídě štěňat a "naše bývalá" Aljaška Srdcerváč, která si předchozí den vyběhala nejkrásnější štěně své třídy a pak i nejkrásnější štěně celé výstavy v záverečných soutěžích.

Další fotky z Europskej  výstavy ČSV v Nitře