Den, kdy přišli na svět Srdcerváči



61 den březosti mi Tajga přišla ráno o něco divnější, než den předchozí. Byla nervózní, upovídaná, vyžadující mou neustálou pozornost. Prostě se mi pletla pod nohy při každém kroku.
Jdi do pelíšku Mici!
Vybídla jsem fenku ve snaze vymanit se z jejího pronásledování. Tajga se neochotně vydala směrem kuchyňský stůl, pod nímž jsem jí pečlivě připravila z mého pohledu ideální porodní lože.
Jala se ho chvíli rovnat. Různě se po něm vleže posouvala, jak železniční vlečka, všemožně ho upravovala do přijatelné podoby. Nakonec vstala a procedila skrze zuby směrem ke mně :
K ležení dobrý, ale pro porod absolutně nepoužitelný.
Jdu si najít něco vhodnějšího.

Vykráčela z kuchyně, v předsíni se rozhlédla a při pohledu na schodiště jí zajiskřilo v oku.
Tajgo ne! To nemyslíš vážně!
Ale myslím, budeš mít cos chtěla.
Odpověděla a rozhodně posunula své objemné tělo směrem do podkroví.
Z hora na mě sykla: Pojď za mnou, sama rodit nehodlám.
Prošla obě ložnice, vyzkoušela různá místa (postele). Los padl na lože staršího syna. Jirka se na mě tázavě podíval (no tázavě : spíš zděšeně ).
Cože? Ona chce rodit v mé posteli?
No, všechno tomu nasvědčuje. Odvětila jsem. Zkusíme jí zlákat dolů. Naivně jsem zažertovala.
Tajga se k posteli přicucla téměř hermeticky. Je to marný ( prohlásila jsem před synem, jako bych to nevěděla), necháme jí tam a přinejhorším holt koupíme postel novou.
Tajga se zatvářila vítězně, až matriarchálně. Během půl hodiny "pustila" plodovou vodu a během další začala rodit. Pět štěňátek přišlo na svět v desetiminutových intervalech, pak hodinu odpočívala. Po hodině se do porodu opřela nanovo. Byla už notně unavená, usínala. Štěňátka přicházela na svět po cca půl hodinách. Při osmém štěněti mi začalo být nezvykle horko.
Mici prosím tě už dost, brzdi.
A co s tím posledním? Podívala se na mě tázavě.
No tak ven s ním a už to prosím zastav.
Dobře, ten bude poslední, když ti to stačí….
Amélie, Abigail, Aine Kaia, Aheyoko, Aljaška, Andělka, Alien, Abadon a Amore Mio jsou na světě.